Přirozená povodeň
Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.
Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:
- zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
- letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženého území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
- letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahujícími poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
- zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů
Na území obce Záříčí lze předpokládat potenciální možnost vzniku všech druhů přirozených povodní, avšak s rozdílnou pravděpodobností vzniku jednotlivých typů. Jako nejméně pravděpodobné se jeví povodně z přívalových srážek, a to vzhledem k rovinatému charakteru okolního terénu. Největší riziko představují povodně na jaře, vyvolané táním sněhové pokrývky, a v létě důsledkem dlouhotrvajících regionálních dešťů, především ve zdrojových oblastech Moravy a Bečvy, jako tomu bylo například při povodních v roce 1997. Dále představují povodňové riziko ledové jevy. »
Místa, odkud přichází přívalová povodeň na území obce Záříčí, jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry.
Historické povodně
V minulosti byla obec mnohokrát zasažena povodněmi. Z historických zpráv, které sahají až do 16. století, jsou nejvýznamnější povodně z let 1579, 1661 a několik významných povodní v 19. století. Nejvýznamnější událostí novodobé historie jsou však povodně v roce 1997. K této události existuje rozsáhlá dokumentace, obec Záříčí dokonce vydala obrazovou publikaci, která dokumentuje jak průběh povodní, tak také škody, které byly povodní způsobeny. Škody na obecním majetku se vyšplhaly celkem na 2.362.000 Kč, celkový odhad škod v obci byl až 26 milionů Kč. Nejvyšší zaznamenaná výška hladiny záplavové vody byla naměřena u čerpací stanice, kde voda dosahovala výšky 2,2 m. V obci muselo být kvůli těmto povodním zdemolováno 18 rodinných domů, celkový počet domů poškozených zaplavením byl 109.
Povodňová situace v červenci 1997 byla způsobena dvěma epizodami vydatných dlouhotrvajících srážek. Srážky na území ČR započaly 4. 7. 1997, kdy střední Evropa byla pod vlivem zvlněné studené fronty, která postupovala pozvolna od jihozápadu k severovýchodu. Její přechod byl provázen četnými bouřkami a lijáky. Vytvořila se prohlubující se tlaková níže, která postupovala 5. 7. – 6. 7. směrem k severovýchodu na západní Ukrajinu. Zpravidla tlaková níže nad Ukrajinou postupuje dál k severovýchodu, postupně se vyplňuje a slábne anebo se začíná vracet směrem na západ až severozápad (tzv. retrográdní postup níže) a rovněž zaniká. Tentokrát srážky ale pokračovaly ještě o dva dny déle, protože Azorská výše se přesunula k jižní Skandinávii, čímž došlo k zablokování retrográdního postupu tlakové níže, která se tak zastavila nad územím jižního Polska. Mezi tlakovou výší a tlakovou níží výrazně zesílil tlakový gradient s následným zvýšením rychlosti větru ze severních směrů. V důsledku toho došlo k zesilování úhrnů spadlých srážek na návětrné straně hor – severní a severovýchodní svahy Krkonoš, Orlických hor, Jeseníků a Beskyd. 9. 7. tlakový gradient začal slábnout a srážky na celém území ČR ustaly. Druhé srážkové období započalo 17. 7., kdy došlo k přibližování a nakonec ke splynutí dvou frontálních systémů.
Rozložení pětidenních úhrnů srážek v období od 4. – 8. 7. 1997 [mm]
