Šumice

Charakteristika zájmového území

Obec Šumice leží v ORP Uherský Brod ve Zlínském kraji. Obec má velmi bohatou historii, která se datuje až do možného 12. století. Ve znaku obce je dřínová ratolest jako odkaz na doby, kdy se na pastvinách obce hojně vyskytovaly dříny. V obci se nachází základní škola, kulturní dům, knihovna, sbor dobrovolných hasičů, vlakové nádraží a pošta, ve které se nachází vlastivědné muzeum. Šumice se rozkládají v údolí řeky Olšavy a jejího pravostranného přítoku Ovčírky. Nejnižším místem v obci je místo, kde Olšava opouští katastrální území obce (219 m n. m.) a nejvyšší místo je Babí hora (385 m n. m.), která leží v severovýchodním cípu obce. Intravilán obce se pohybuje v průměrné nadmořské výšce 225 m n. m.

K 1. 1. 2020 bylo v obci evidováno 1 649 obyvatel. Rozloha katastrálního území činí 1570,5 ha.

Katastrální území obce Šumice

Geomorfologické charakteristiky

Geomorfologické členění:
Systém: Alpsko-himalájský
Provincie: Západní Karpaty
Soustava: Vnější Západní Karpaty
Podsoustava: Moravsko-slovenské Karpaty
Celek: Vizovická vrchovina
Podcelek: Hlucká pahorkatina
Okrsek: Prakšická pahorkatina, Nivnická pahorkatina

Geomorfologicky náleží zájmové území do provincie Západní Karpaty, soustavy Vnější Západní Karpaty a podsoustavy Moravsko-slovenské Karpaty. Území obce Šumice pak řadíme do celku Vizovická vrchovina, podcelku Hlucká pahorkatina, okrsky se na území obce Šumice nachází dva: na jihu Nivnická pahorkatina a na severu Prakšická pahorkatina.

Geomorfologický podcelek Hlucká pahorkatina je členitá pahorkatina o rozloze 563 km², střední výšce 272 m n. m. a středním sklonu 4° 04´. Ze severozápadu je vymezena ostatními jednotkami Vizovické vrchoviny, tedy směrem od severu postupně Zlínskou vrchovinou, Komoneckou hornatinou a Luhačovickou vrchovinou. Na jihovýchodě a na jihu hraničí s Bílými Karpaty, na západě až severozápadě přechází do rovin Dolnomoravského úvalu. Hlucká pahorkatina leží v jihozápadní části Vizovické vrchoviny.

Prakšická pahorkatina je členitá pahorkatina a nachází se v severní části Hlucké pahorkatiny. Plocha je 198,69 km² a celkový úklon je směrem k jihozápadu. Útvar je tvořen flyšovými horninami převážně vsetínských vrstev zlínského souvrství, ojediněle se nacházejí miocenní jíly a písky. Široké ploché hřbety s erozně denudačním povrchem mají široce rozevřená, často asymetrická podélná údolí, četná jsou údolí založená na zlomech. Útvar se nachází ve 2. - 3. vegetačním stupni, je asi ze 30 % zalesněn převážně smíšenými lesy (dub zimní, habr, borovice, smrk, modřín), fragmenty bučin a akátinami. Na jižních svazích se nacházejí opuštěné vinohrady zarostlé teplomilnými trávníky s křovinami (hlavně hlohy).

Nivnická pahorkatina je členitá pahorkatina s plochou 52,21 km² a nachází se ve východní části Hlucké pahorkatiny. Pahorkatina je tvořena flyšovými vrstvami s převahou vápnitých jílovců svodnického souvrství, jíly, jílovci a pískovci. Povrch je erozně denudační s množstvím osamocených plochých hřbetů oddělených širokými údolími. Nejvyšším bodem jsou Skalky (387,1 m n. m.). Okrsek je jen asi z 10 % zalesněn, zejména dubohabřinami s lípami a jasany a také novými porosty smrku, borovice a modřínu. Četné jsou větrolamy a široké břehové porosty s topolem černým, jasany a lípami, v břehových porostech se nacházejí i olše a javor klen. Nacházejí se zde také široké spádnicové meze s křovinami (hlohy, trnka, růže, svída, topol černý).

Na území obce také zasahují chráněné lokality nebo lokality výskytu zvláště chráněných druhů. Jedná se lokalitu výskytu Sýčka obecného (Athene noctua), lokalitu výskytu snědka pyrenejského kulatoplodého (Ornithogalum pyrenaicum subsp. sphaerocarpum) a bourovce trnkového (Eriogaster catax). V severní části se nachází migrační koridor biotopu vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců, dále Evropsky významná lokalita Ovčírka a PP Ovčírka, na jihu se nachází Evropsky významná lokalita Údolí Bánovského potoka, jejíž výměra je shodná s výměrou PP Údolí Bánovského potoka.

Geologické charakteristiky a struktura půdního fondu

Podél vodních toků se nacházejí nivní sedimenty (hlíny, písky, štěrky), a také nezpevněné sedimenty písčito-hlinité až hlinitopísčité. V oblasti se také vyskytují flyšové vrstvy s převahou vápnitých jílovců a glaukonitickými pískovci (jílovec, pískovec, slínovec). Ohledně půdního pokryvu - podél vodních toků se nachází fluvizem modální, ostatní plochy tvoří hnědozem a kambizem modální, pararendzina kambická pelická, černozem černická pelická a luvizem oglejená.

Fluvizemě jsou půdy, které vznikají vrstevním naplavovaného materiálu v záplavových území vodních toků a jsou tvořeny mnoha vrstvami povodňových sedimentů.

Hnědozemě se nacházejí v rovinatém území a vznikají na sprašových sedimentech, modální je základní půdní typ, slabě oglejený je ovlivňován vyššími stavy spodní vody.

Luvizemě jsou typické půdy listnatého lesa (dub, buk, habr, lípa), u kterých dochází ke smívání humusu z vrchní části půdy (ke vzniku výrazně vyběleného horizontu) do spodních vrstev.

Kambizemě jsou půdy, které se vážou na výrazně členitý reliéf magmatických, metamorfických a zpevněných hornin. Mají velkou rozmanitost z hlediska trofismu, zrnitosti a skeletovitosti.

Černozemě jsou nejúrodnější vápnité půdy, které vznikají na sprašových horninách zejména v oblastech stepí a lesostepí. Půdy jsou hlubokohumózní (mají hloubku minimálně 0,4 m typického černického horizontu), nasycené s obsahem humusu 2,0 - 4,5 %. Subtyp luvický vzniká odvápněním do hlubších vrstev, černický je ovlivněn vyšší hladinou spodní vody.

Pararendziny jsou půdy, které vznikají na silikátových horninách (horniny, kde je hlavní část tvořená sloučeninami křemíku a kyslíku), mají neutrální pH a trpí vysycháním. Vytvářejí se v oblastech křídových a zpevněných sedimentů, dále na spraších a spodních morénách. Nacházejí se zpravidla v nižších oblastech, původní vegetací jsou teplomilné doubravy.

Podrobnosti o zmíněných půdních typech jsou uvedeny v Taxonomickém klasifikačními systému půd ČR, detailní prostorové uspořádání půdních typů zobrazuje Půdní mapa 1:50 000 vytvořená Českou geologickou službou.

Celková rozloha území je 1 570,5 ha. Pozemky na území obce jsou majoritně využívány k zemědělským účelům, o čemž svědčí i zastoupení jednotlivých druhů pozemků. Nejvíce je na území obce zastoupena orná půda (64,2 %), což je oproti celostátnímu průměru jeden a třičtvrtě násobek zastoupené plochy. Srovnatelně s celostátním průměrem jsou zastoupeny zahrady (2,2 %), zastavěné plochy (1,5 %) a ostatní plochy (8,4 %). Zastoupení lesů (13,6 %) a ovocných sadů (0,2 %) je skoro třetinové oproti průměru zastoupení ploch v ČR, trvalé travní porosty (8,9 %) mají zastoupení o čtvrtinu nižší a vodní plochy mají zastoupení poloviční (1,0 %).

Využití pozemků v obci Šumice (dle ČSÚ k 31. 12. 2020)

Klimatické charakteristiky

Na území obce Šumice je podle portálu klimatickazmena.cz hodnota průměrné roční teploty vzduchu (za normálové období 1981-2010) v intervalu 9,1 - 10 °C a průměrný roční srážkový úhrn v intervalu 651 - 700 mm.

Podle Quittovy klimatické klasifikace spadá severní část území do mírně teplé klimatické oblasti MT10 a jižní část do teplé klimatické oblasti T2.

V teplé klimatické oblasti T2 je jaro poměrně krátké, teplé až mírně teplé, léto je teplé, dlouhé a suché. Podzim je poměrně krátký, teplý až mírně teplý a zima je krátká, suchá až velmi suchá. Počet dní se srážkami nad 1 mm je 90 - 100, počet jasných dnů je 40 - 50, počet zamračených dnů je 120 - 140 a počet dnů se sněhovou pokrývkou je 40 - 50. 

Mírně teplá klimatická oblast MT10 se vyznačuje tím, že zima je mírně teplá, velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky, jara a podzimy jsou mírně teplé a krátké a léto je dlouhé, teplé a suché. Počet dní se srážkami nad 1 mm je 100 - 120, počet jasných dnů je 40 - 50, počet zamračených dnů je 120 - 150 a počet dnů se sněhovou pokrývkou je 50 - 60. 

Charakteristika klimatické oblasti T2 a MT10