Přirozená povodeň
Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.
Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:
- zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
- letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženém území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
- letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahujícími poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
- zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů
Přívalové povodně nelze prakticky předvídat. Proti tomuto typu povodně je obrana nemožná (extrémně rychlý průběh povodně). Vzhledem k velmi rychlému průběhu povodně na těchto tocích budou povodňové orgány řešit převážně již jen odstraňování povodňových škod. O to více by povodňová ochrana na těchto tocích měla být zaměřena na pravidelnou a účinnou prevenci (zejména důsledné provádění preventivních povodňových prohlídek).
Nejvýznamnějším specifikem všech místních vodních toků (řek, potoků i občasných toků) je neexistence možnosti ovlivňovat kulminační průtoky (výjimkou je několik drobných vodních toků, na kterých jsou vybudovány rybníky).
Pokud se voda soustředí do vodních toků, rychle plní průtočnou kapacitu jejich koryt a tím, že sbírá po cestě odtoku vše, co je odplavitelné, rychle zanáší průtočné profily propustků a mostů a vybřežené vody u těchto objektů zaplavují přilehlé nemovitosti. Takovéto povodně rychle odeznívají (během hodiny, či několika hodin) a je obtížné, ba nemožné, se na ně připravit a účinně jim čelit (v těchto případech je významná hlavně prevence spočívající v pravidelných a důsledných povodňových prohlídkách, případně v realizaci takových protipovodňových opatření, která působí zcela automaticky - např. zpětné klapky na kanalizačních přípojkách a výustích apod.).
Na SO ORP Holešov lze předpokládat potenciální možnost vzniku všech druhů přirozených povodní, avšak s rozdílnou pravděpodobností vzniku jednotlivých typů. Přirozenou povodní z déletrvajících regionálních srážek může být zasažena např. řeka Rusava. Okolí řeky Rusavy, až na obec Třebětice, je dobře chráněno před povodněmi. Na většině drobných vodních toků a v horních povodích větších toků může dojít k povodni především vlivem lokálních přívalových srážek velké intenzity a kratšího trvání, zejména v letním bouřkovém období. To se týká všech ostatních toků na území ORP Holešov. Při intenzivních srážkách je řada obcí ohrožována splachy z polí nacházejících se nad zástavbou. Většinou dochází k zaplavení místních komunikací a ohrožení zástavby podél těchto komunikací. V současnosti splachy asi nejvíce ohrožují zástavbu Kurovi, Lechotic a Ludslavic. Ledové jevy - hromadění ker v korytu či u mostů, lávek či propustků na některých místech (na řece Rusavě v Holešově) můžou způsobit zvednutí hladiny řeky či povodňovou situaci. »
Nejkritičtější místa odkud přichází přívalová povodeň na území ORP Holešov jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry
Historické povodně
Území SO ORP Holešov bylo nejničivějšími povodněmi zasaženo v roce 1997. V přecházejících desetiletí proběhly povodně také v letech 1969, 2006, 2010 a 2011. Popis historických povodní v SO ORP Holešov je podrobně rozepsán v samostatné příloze - Historické povodně.