Kuklík

Charakteristika zájmového území

Obec Kuklík se nachází na východě kraje Vysočina, cca 8 km severně od Nového Města na Moravě v okrese Žďár nad Sázavou. Obec leží v nadmořské výšce 650 m n.m. na území CHKO Žďárské vrchy v SO ORP Nové Město na Moravě. K 1. 1. 2020 bylo v obci evidováno 201 obyvatel. Rozloha katastru obce činí 785,5 ha. První zmínka o obci Kuklík pochází z roku 1534. 

Řešené území obce je složeno z jednoho katastrálního území - Kuklík. V posledních desetiletích se ovšem Kuklík dále dělí na místní části Dědina, Kopec, Bořina, Balkán, Chobot, Chobotský Dvůr, V Koutě a U Křížku. V obci se nachází dvě základní sídlení jednotky (ZSJ), a to Bořina a Kuklík.

Struktura půdního fondu

Celková rozloha řešeného území činí 785,5 ha. Níže uvedená tabulka popisuje procentuální podíly jednotlivých druhů využití pozemků, které se v území obce vyskytují. Dle tabulky je zjevné, že majoritní zastoupení má v zájmovém území využití půdního fondu jako lesní půda (390,5 ha) a orná půda (189,5 ha). Zbytek plochy tvoří trvale travní porosty (177,1 ha), ostatní plochy (20,4 ha), zastavěné plochy (3,7 ha), zahrady a sady (2,8 ha) a vodní plochy (1,5 ha).

Využití pozemků v obci Kuklík  (dle ČSÚ k 31. 12. 2019)

Katastrální území obce Kuklík

Geologické a geomorfologické charakteristiky

Geomorfologicky náleží zájmové území do provincie Česká vysočina, soustavy Česko-moravské a podsoustavy Českomoravská vrchovina. Území obce Kuklík pak řadíme do celku Hornosvratecká vrchovina, podcelku Žďárské vrchy, okrsku Pohledeckoskalská vrchovina, která vyplňuje plochu od Jimramova na východě přes Sněžné až po Tři Studně na západě. Je tvořena protáhlými hřbety, které oddělují většinou široká údolí. Převažují krystalické břidlice, ruly, svory a migmatity. Na hřbetech se mohou vyskytovat kryogenní tvary.

Geologický podklad tvoří horniny krystalinika, tj. různé typy rul, migmatity, granulity, fylity, svory a pararuly. Svor středně těžce zvětrává a průběh zvětrávání závisí na stupni břidličnatosti, popřípadě i na obsahu přimísených živců. Pararuly při zvětrávání poskytují štěrkovitý materiál, převážně lehčího zrnitostního složení a malé minerální síly, pouze s vyrovnanějším obsahem draslíku. Obdobné mineralogické složení vykazují ortoruly, ale na rozdíl od pararul je rozpad těchto hornin hrubozrnější a obsahuje většinou četné úlomky podložní horniny.

Půdnímu pokryvu dominují typické kambizemě, nejčastěji v kyselé varietě, často však též nasycené nebo dystrické. Ostrůvkovitě se vyskytují pseudogleje a na skalách a sutích litozemě a rankery. V nivách se vytvořily fluvizemě (typické nebo glejové). Toky bez výraznějších niv jsou doprovázeny pruhy glejů. Na živných vložkách se vyvíjejí převážně litotrofní kambizemě a na vápencích hnědé rendziny. Půdy jsou v drtivé většině lehké až střední, zpravidla hlinité s příměsí kamene. Vložky živných hornin tvoří amfibolity, krystalické vápence a hadce.

Klimatické charakteristiky

Podle Quittovy klimatické klasifikace spadá území obce do chladné podoblasti CH7. Tato podoblast je typická dlouhým a mírně chladným jarem, naopak léto je krátké vlhké a mírně chladné. Podzim je spíše mírný, stejně tak jako zima, která je mírně chladná a vlhká a vyznačuje se dlouhým trváním sněhové pokrývky.

Charakteristika chladné podoblasti CH7