Hejnice

Charakteristika zájmového území

Město Hejnice leží ve východní části Frýdlantského výběžku v Libereckém okrese kraji přibližně 6 km od hranic s Polskem. Je typickým horským městem, které leží na území CHKO Jizerské hory v SO ORP Frýdlant, od kterého je vzdálené cca 10 km. K 1. 1. 2020 bylo ve městě evidováno 2 711 obyvatel. Velikost k. ú. města činí 3841,1 ha.

Struktura půdního fondu

Využití pozemků ve městě Hejnice  (dle ČSÚ k 1. 1. 2019)

Katastrální území města Hejnice

Geomorfologicky náleží zájmové území do provincie Česká Vysočina, soustavy Krkonošsko-jesenické a podsoustavy Krkonošské. Převážná většina území k. ú. Hejnice spadá do celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina, okrsku Smědavská hornatina, okrajově do okrsku Soušská hornatina. Zastavěná část území náleží do celku Frýdlantská pahorkatina. 

Pro reliéf jsou charakteristické horské hřbety Jizerských hor, které lemují zájmové území ze severní a jižní strany. Město Hejnice se nachází v nivě vodního toku Smědá a jejich přítoků, jejichž zaříznutá údolí jsou dalším charakteristickým rysem zdejšího reliéfu. Vyjma Smědé se na jeho podobě podílí zejména údolí Bílého Štolpichu, Černého (Velkého) Štolpichu, Černého a Bílého potoka. Nejvyšším bodem území je vrch Jizera (1122 m n. m.) nacházející se v jeho jihovýchodní části, naopak nejníže položeným je místo, kde zájmové území opouští vodní tok Smědá na severozápadě (355 m n. m.).

Díky návětrnosti Jizerských hor je oblast velmi bohatá na srážky (cca 800 - 1 700 mm/rok) a hustě protkána vodními toky různých řádů. Po hřebenech pohoří probíhá rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. Nejvýznamnějším vodním tokem je Smědá odvodňující severní část pohoří a ústící do Lužické Nisy (významný přítok Odry, která ústí do Baltského moře), ta odvádí vodu ze západní a jihozápadní části Jizerských hor. 

Z geologického hlediska je téměř celé území tvořené středně zrnitými výrazně porfyrickými biotitickými granity lugické oblasti. Severně od města lze také narazit na glacifluviální štěrkovité písky až písčité štěrky a v nivách vodních toků na  fluviální sedimenty (hlíny, jíly, písky a štěrky), popř. sedimenty výplavových kuželů. Ostrůvkovitě, především v nejvyšších polohách lze dále narazit na organické sedimenty (rašeliny), v okolí města také na antropogenní uloženiny. Převažujícími půdními typy jsou rezivé půdy s podzoly, které jsou pro horské oblasti typické doplněné výskytem kyselých kambizemí, litozemí a rašeliništních půd.

Klimatické charakteristiky

Podle Quittovy klimatické klasifikace (za období let 1961-2000) spadá území města do mírně teplé (MT7) a mírně chladných (CH6, CH7) podoblastí.

Charakteristika podoblastí MT7, CH6 a CH7