Přirozená povodeň
Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.
Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:
- zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
- letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženého území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
- letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahující poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
- zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů
Obec Dříteč byla nejvýznamněji zasažena povodněmi v roce 1997 a 2002. K povodni došlo kvůli zvýšení hladiny vodního toku Labe. Koryto toku bylo zcela naplněné, a proto neměla voda kam odtékat a došlo k rozlivu z jeho koryta. Z Labe se voda rozlila dál na přilehlé pozemky. Zasažena byla nejvíce zahrádkářská část, kde se rovněž nachází i několik objektů k bydlení a k rekreaci, které byly zaplaveny. Protože se jednalo o soukromé objekty, celková výše škod nebyla vyčíslena. »
Místa odkud přichází přívalová povodeň na území obce Dříteč jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry
Historické povodně
K vybřežení koryta toku Labe dochází již při průtocích vyšších než Q5. Tuto skutečnost potvrzuje i poměrně častý výskyt povodňových událostí. Největší povodně byly zaznamenány v letech 1878, 1891, 1896, 1926, 1981 a v nedávně době v již zmíněných letech 1997 a 2002.