Přirozená povodeň
Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.
Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:
- zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
- letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženého území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
- letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahující poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
- zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů
Na území obce Dlouhá Ves lze předpokládat potenciální možnost vzniku všech druhů přirozených povodní, avšak s rozdílnou pravděpodobností vzniku jednotlivých typů. Přirozenými povodněmi je obec Dlouhá Ves ohrožena jak v období jarního tání (obzvlášť pokud je tání kombinováno se srážkami), tak zejména v letním období, a to při dlouhotrvajících regionálních deštích a při krátkodobých srážkách velké intenzity (přívalová povodeň). »
Místa, odkud přichází přívalová povodeň na území obce Dlouhá Ves, jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry.
Historické povodně
Na území obce Dlouhá Ves se v minulosti vyskytly přirozené povodně zapříčiněné krátkodobými či dlouhotrvajícími dešti nebo táním sněhové pokrývky, jejichž odtoková odezva v postiženém území měla v některých případech charakter živelné pohromy. V historických záznamech a zprávách o povodních jsou dobře popsány vybrané povodně zhruba od konce 19. století. Následující tabulka uvádí přehled vybraných nejvyšších zaznamenaných vodních stavů, průtoků a jejich doby opakování v hlásném profilu Rejštejn (Otava).
Vybrané nejvyšší zaznamenané vodní stavy, průtoky a jejich doby opakování v hlásném profilu Rejštejn (Otava)
Datum | Kulminace (cm) | Kulminační průtok (m3/s) | N-letost (roky) |
21. 12. 1993 | 271 | 272,4 | 113,2 |
12. 8. 2002 | 256 | 246,4 | 61,5 |
21. 11. 1930 | 240 | 218,7 | 31,0 |
1. 3. 2008 | 239 | 217,0 | 29,7 |
30. 5. 1932 | 238 | 215,3 | 28,5 |
8. 12. 2007 | 184 | 132,5 | 3,7 |
Z výše uvedené tabulky je patrné, že na území obce Dlouhá Ves se vyskytují povodně různého typu. V roce 1993 se jednalo o zimní povodeň ze srážek a z významné části i z tajícího sněhu, zatímco v roce 2002 šlo o povodeň způsobenou intenzivními regionálními srážkami, přičemž se jedná o největší povodeň za období instrumentálního pozorování. V tomto roce také přetékal Panský rybník, přičemž došlo k zaplavení komunikací a pozemků ležících u potoka pod rybníkem. Poslední větší povodní byla blesková povodeň v červenci 2012, kdy hasiči museli v noci na 4. 7. 2012 evakuovat celkem 37 osob z kempu Annín.