Charakteristika zájmového území
Obec Dětřichov leží v jihozápadní části Frýdlantského výběžku v předhůří Jizerských hor v Libereckém okrese a stejnojmenném kraji přibližně 3 km od hranic s Polskem. Spadá do SO ORP Frýdlant, od města Frýdlant je vzdálená cca 4 km. K 1. 1. 2019 bylo v obci evidováno 707 obyvatel. Velikost k. ú. obce činí 971,8 ha.
Využití pozemků v obci Dětřichov (dle ČSÚ k 1. 1. 2019)
Druh pozemku | Plocha | Zastoupení |
Orná půda | 158.6 ha | 16.3 % |
Zahrady | 17.2 ha | 1.8 % |
Trvalé travní porosty | 364.6 ha | 37.5 % |
Lesní půda | 350.7 ha | 36.1 % |
Vodní plochy | 11.2 ha | 1.2 % |
Zastavěné plochy | 12.4 ha | 1.3 % |
Ostatní plochy | 57.0 ha | 5.9 % |
Celková výměra k. ú. | 971.8 ha | 100.0 % |
Katastrální území obce Dětřichov
Geomorfologicky náleží zájmové území do provincie Česká Vysočina, soustavy Krkonošsko-jesenické a podsoustavy Krkonošské. Velká část území, včetně samotné obce Dětřichov spadá do celku Frýdlantská pahorkatina. Jižní část území spadá již do celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Albrechtická vrchovina.
Pro k. ú. obce Dětřichov je typický plochý reliéf s typickým zaříznutým údolím vodního toku Oleška, který je z jihovýchodní strany ohraničen hřbety Jizerských hor. Nejvyšším bodem území je vrch Hájky (426 m n. m.) nacházející se v jeho severovýchodní části, naopak nejníže položeným je místo, kde zájmové území opouští vodní tok Oleška na západě (340 m n. m.).
Díky návětrnosti svahů Jizerských hor je oblast velmi bohatá na srážky (cca 800 - 1 700 mm/rok) a hustě protkána vodními toky různých řádů. Po hřebenech pohoří probíhá rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. Nejvýznamnějším vodním tokem je Smědá odvodňující severní část pohoří a ústící do Lužické Nisy (významný přítok Odry, která ústí do Baltského moře), ta odvádí vodu ze západní a jihozápadní části Jizerských hor.
Z geologického hlediska tvoří území poměrně pestrá škála hornin. Okolí samotné obce tvoří, díky vodním tokům, sedimentární horniny, zejména jíly a varvy, doplněné o kamenité až hlinito-kamenité sedimenty. V severní části lze narazit i na bazaltoid a v jižní také na ortorulu, metagranit, nefelinit olivnický či analcimit olivnický.
Podle Quittovy klimatické klasifikace (za období let 1961-2000) spadá území obce do mírně teplých podoblastí MT7 a MT9.
Charakteristika podoblastí MT7 a MT9
Charakteristika | MT7 | MT9 |
Počet letních dnů | 30 - 40 | 40 - 50 |
Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a více | 140 - 160 | 140 - 160 |
Počet mrazových dnů | 110 - 130 | 110 - 130 |
Počet ledových dnů | 40 - 50 | 30 - 40 |
Průměrná teplota v lednu [°C] | -2 - (-3) | -3 - (-4) |
Průměrná teplota v červenci [°C] | 16 - 17 | 17 - 18 |
Průměrná teplota v dubnu [°C] | 6 - 7 | 6 - 7 |
Průměrná teplota v říjnu [°C] | 7 - 8 | 7 - 8 |
Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více | 100 - 120 | 100 - 120 |
Srážkový úhrn ve vegetačním období [mm] | 400 - 450 | 400 - 450 |
Srážkový úhrn v zimním období [mm] | 250 - 300 | 250 - 300 |
Počet dnů se sněhovou pokrývkou | 60 - 80 | 60 - 80 |
Počet zamračených dnů | 120 - 150 | 120 - 150 |
Počet jasných dnů | 40 - 50 | 40 - 50 |